Daň z příjmů z nájmu (§ 9)

Nejdřív rozlište nájem a služby

Pronajímáte vlastní byt k bydlení a neposkytujete ubytovací služby? Typicky půjde o § 9. Samotné vlastnictví ale nerozhoduje. Příjmy z nemovitosti zařazené v obchodním majetku nebo z ubytovací činnosti mohou patřit do § 7. Jiná pravidla platí také pro právnické osoby.

Zálohy na služby, které pak vyúčtujete podle skutečných nákladů, se podle výkladu Finanční správy nepočítají ani do zdanitelných příjmů, ani do daňových výdajů. Pokud služby poskytujete sami, může být výsledek jiný. Pokyn GFŘ D-59, část k § 9.

Jak se počítají výdaje a sazba

U § 9 si odečtete buď skutečné prokázané výdaje, nebo 30% výdajový paušál, nejvýše 600 000 Kč. Pro rok 2026 činí sazba 15 % do základu 1 762 812 Kč a 23 % pouze z části nad tuto hranici. Jde o roční základ po příslušných odpočtech, ne o limit samotného nájemného. Výsledek proto ovlivní i další příjmy, například ze zaměstnání. Zákon, § 9 a § 16, a tabulka Finanční správy pro rok 2026.

Příklad pro představu: za rok vyberete na nájemném 300 000 Kč. Při 30% paušálu odečtete 90 000 Kč a dílčí základ z nájmu je 210 000 Kč. To ještě není konečná daň. Tu spočítáte v přiznání spolu s ostatními příjmy, odpočty a slevami.

Přijaté platby si proto průběžně evidujte zvlášť: nájemné a zvlášť služby. Rozdělovat jednu souhrnnou částku zpětně podle odhadu vede k chybám.